Trestat za porušení principu trvalého pobytu se nebude, na systémové změní není shoda

V polovině června vláda projednávala informativní materiál Ministerstva vnitra s názvem "Rozbor východisek legislativního řešení povinnosti občana hlásit místo svého trvalého pobytu v zákonem stanovené lhůtě a trvalý pobyt, aby odpovídal místu, kde se občan reálně zdržuje". Pod tímto dost krkolomným označením se ukrývá analýza možných řešení pro jeden z dlouhodobě neřešených problémů nejen veřejné správy, totiž nesoulad trvalého bydliště s místem, kde se daná osoba opravdu vyskytuje.
Tento nesoulad přináší potíže nejen úřadům, ale i třeba soudům, exekutorům, policii, bankám, věřitelům a dalším subjektům. Již zdaleka se přitom nejedná jen o problém bezdomovců hlášených na obecních ohlašovnách. Stále častější je situace, kdy se občan třeba z pracovních či osobních důvodů přestěhuje jinam, ale ponechá si původní trvalé bydliště.
Nejde už dávno jen o doručování písemností, které je řešeno dílčími novelami právních předpisů a záznamem v referenčních údajích osoby, že má trvalé bydliště na ohlašovně. Daleko větším problémem je faktická příslušnost občana k dané obci. Podle trvalého bydliště občan platí daně, pobírá dávky, má příslušnost u různých orgánů státní správy, ale třeba i podniká či vykonává jinou činnost. Obce samy přitom dlouhodobě upozorňují zejména na nespravedlivou situaci v souvislosti s výběrem a přerozdělováním daní.
Ovšem zase na druhou stranu bráno z pohledu čistě výkonu veřejné správy a eGovernmentu, trvalé bydliště by mělo rychle ztrácet význam. Doručování řeší datová schránka (ano, sice dobrovolná, ale...) a místní příslušnost je jedna z věcí, kterou chceme postupně zrušit, neboť k ní v řadě případů není důvod. Pochopitelně to ale nepůjde stoprocentně, třeba takové z větší části samosprávní agendy, jako jsou poplatky za psa či za odvoz odpadu, příslušnost k obci potřebují.
Ministerstvo vnitra se pokoušelo o politickou i odbornou dohodu nad řešení této situace, bohužel ani po dvou letech nad pořádným a systémovým řešením není shoda. Původní myšlenky, které zahrnovaly třeba návrat institutu přechodného bydliště, nebo správní delikt nenahlášení trvalého bydliště, tak vzaly za své. Něco se vyřešit podařilo, něco čeká budoucnost. Současný stav, kdy ty nejpalčivější věci stran faktického výkonu a kontaktu s veřejnou správou se postupně daří řešit novelizací příslušných právních předpisů sice neřeší vše, ale ukazuje se alespoň, že to jde i bez sankcí a významnějších změn celého systému povinností vůči evidenci obyvatel.
Kromě téměř 400 tisíc občanů hlášených na obecních úřadech se tato situace týká asi 700 tisíc občanů vyskytujících se trvale mimo svoje trvalé bydliště, přičemž ono druhé číslo je hrubým odhadem, neboť přesnější počty se nedají zjistit. Již dnes je faktické nenahlášení, respektive nezměnění, trvalého pobytu v rozporu s principem právních předpisů, nicméně za něj neexistuje žádná sankce a není zde ani faktická motivace tyto principy dodržet.

Žádné komentáře:

Okomentovat