Jaké nové principy do právního řádu přinese zákon o právu na digitální služby?

Zákon o právu na digitální služby (tzv. “digiústava”) není jen marketingovou značkou ICT unie a Pracovního výboru pro DPL, ale opravdu existuje a živě se o něm diskutuje. Nedávno jsme vám přinesli odkaz na rozhovor se Zdeňkem Zajíčkem a dokument se soupisem 19ti bodů, které zákon změní, bude-li přijat.
Dnes opět popojdeme trochu dál a podíváme se na poměrně jednoduchou mapu principů, jež jsou v zákoně zakotveny.

Zákon sám má za cíl především na jednom místě a v jednom právním předpise definovat základní práva občanů na digitální služby a na digitální jednání a zavést několik obecně použitelných (a také vymahatelných) principů do právního řádu. Ukažme si je tedy. Uvidíte, že jednak dávají smysl a jednak jsou vlastně docela jednoduché. Až si člověk musí klást v duchu otázku, proč už se tak nestalo dřív.
Principy jsme rozdělili pro větší přehlednost do třech skupin. S těmito názvy se budeme doufejme setkávat sále častěji:
  1. Zásady a principy týkající se digitálních služeb:
    1. Navrhovaný zákon upravuje právo fyzických a právnických osob na poskytnutí služeb orgány veřejné moci při výkonu jejich působnosti a dalšími subjekty, kteří jsou soukromoprávními uživateli údajů ze základních registrů.
    2. Služby orgánů veřejné moci a služby dalších poskytovatelů služeb se poskytují přednostně v elektronické podobě jako digitální služby.
    3. Zásada poskytnutí digitální služby: Uživatel služby má právo na poskytnutí digitální služby, tedy v případech, kdy to povaha poskytované služby nevylučuje; orgány veřejné moci a poskytovatelé dalších služeb jsou povinni takovou digitální službu poskytnout.
    4. Orgán veřejné moci může poskytnutí digitální služby opatřením obecné povahy odmítnout, pokud by její poskytnutí ohrozilo bezpečnost státu nebo je zakazuje jiný právní předpis. To, že právní předpis výslovně nestanoví, že služba orgánu veřejné moci je poskytována prostřednictvím digitální služby, není důvodem pro takové odmítnutí. Odmítnutí poskytnutí digitální služby nesmí bezdůvodně znevýhodňovat elektronickou podobu služby.
    5. Další poskytovatel služeb může poskytnutí digitální služby odmítnout, pokud její poskytnutí zakazuje jiný právní předpis nebo by mu způsobilo nepřiměřenou zátěž.
    6. Uživatel služby má právo domáhat se u soudu svého práva na poskytnutí digitální služby orgánem veřejné moci nebo dalším poskytovatelem služeb. Orgán veřejné moci nebo další poskytovatel služeb nese důkazní břemeno o tom, že nemohl digitální službu poskytnout.
  2. Zásady a principy týkající se digitálního právního jednání:
    1. Zásada rovnosti digitálního jednání: Digitální Právní úkony a právní jednání činěné prostřednictvím digitální služby jsou z hlediska právních účinků rovnocenné právním úkonům a právním jednáním činěným v jiné podobě.
    2. Diskriminace digitálního právního jednání jen kvůli jeho formě se zakazuje.
    3. Zásada přípustnosti digitálního jednání: Nestanoví-li právní předpis nebo smlouva výslovně závaznou podobu digitálního právního jednání a digitálního projevu vůle, má každý právo učinit digitální právní jednání a projevit vůli v souladu s tímto zákonem, tedy je jeho právem si zvolit digitální právní jednání.
    4. Zásada autenticity digitálního jednání: Uživatel služby má právo osvědčit svou vůli v právním jednání činěném prostřednictvím digitální služby osobně na kontaktním místě veřejné správy nebo elektronickým podpisem jednající osoby nebo elektronickou pečetí jednající osoby, prostřednictvím informačního systému zajišťujícím důvěryhodnou identifikaci, autentizaci a autorizaci jednající osoby podle eIDAS, prostřednictvím informačního systému datových schránek, nebo i jiným důvěryhodným způsobem akceptovaným všemi stranami právního vztahu.
    5. Zásada důvěryhodnosti digitálního jednání: Digitální právní jednání splňuje požadavek písemné formy, umožňuje-li digitální služba důvěryhodné zachycení jeho obsahu, určení jednající osoby, projev její vůle a čas, ve kterém bylo učiněno a lze jej jednoznačně svázat s prokázáním úkonu.
    6. Zásada digitální formy úředně ověřeného podpisu: Stanoví-li právní předpis požadavek úředního ověření podpisu, lze jej nahradit elektronickým způsobem podpisu, se kterým zákon spojuje účinky vlastnoručního podpisu s elektronickou identifikací podepisujícího uživatele služby a kvalifikovaným časovým razítkem, nebo výstupem z autorizované konverze dokumentů.
  3. Zásady a principy dalších práv uživatelů digitálních služeb:
    1. Právo poskytnout údaje pouze jednou: Uživatel služby má právo, aby po něm orgány veřejné moci a další poskytovatelé služeb nevyžadovaly údaje, které jsou jim dostupné v některém z informačních systémů veřejné správy a týkají se uživatele služby a jeho práv a povinností nebo se týkají jiné osoby a jejích práv a povinností, kterou uživatel služby zastupuje.
    2. Právo zmocnění ke sdílení: Uživatel služby má právo dát orgánu veřejné moci nebo dalšímu poskytovateli služeb souhlas se sdílením údajů o sobě a o svých právech a povinnostech nebo o jiné osobě a jejích právech a povinnostech, kterou uživatel služby zastupuje a toto právo může kdykoliv odvolat.
    3. Právo na zápis do RPP: Uživatel služby má právo na zápis práva nebo povinnosti vyplývající ze zákona, rozsudku, rozhodnutí, dokladu, průkazu, osvědčení, jiné veřejné listiny nebo smlouvy do Registru práv a povinností na základě vlastní žádosti, pokud není zápis proveden na základě právního předpisu. Takový údaj se stane referenčním a musí být využíván orgány veřejné moci. Tímto způsobem lze dokládat a dokazovat skutečnosti.
    4. Právo na ověření právního jednání: Uživatel služby má právo, aby mu orgán veřejné moci nebo další poskytovatel digitální služby na žádost kdykoli poskytl záznam o digitálním právním jednání, který bude sám o sobě důvěryhodný.
    5. Princip Mandátního registru: Právem a povinností zapisovanými do Registru práv a povinností podle předkládaného zákona je i právo nebo povinnost zastupovat třetí osobu. Takové zastupování pak bude moci orgán veřejné moci ověřit právě v Registru práv a povinností.
    6. Právo na zvýhodnění digitální služby: Uživatel digitální služby poskytované orgánem veřejné moci má právo na slevu ze správního nebo jiného poplatku, což je pozitivní motivace pro využívání přednostně digitální formy služby.

Stav přípravy zákona

  1. Návrh zákona je vystavěn v souladu s principy digitálně přívětivé legislativy a jeho teze byly zpracovávány v různých projektech již od roku 2014.
  2. V dubnu 2018 začal autorský tým pod vedením Františka Korbela pracovat nejen na tezích, ale i na paragrafovém znění zákona.
  3. V květnu 2018 se do návrhu Informační koncepce ČR definitivně promítl dílčí cíl č. 2.6 ke tvorbě tohoto zákona, mezi tím se tato oblast stala i předmětem programového prohlášení vlády.
  4. V červnu 2018 byl text návrhu zákona dán k prvním připomínkám k dispozici zástupcům parlamentních stran a subjektům zastoupeným v Radě vlády pro informační společnost s tím, že během právznin budou k dispozici jejich připomínky. Teprve poté ICT unie a Pracovní výbor pro DPL návrh zákona zveřejní.
  5. Dne 4. září 2018 byly teze a zásady a principy zákona prezentovány v Mikulově na konferenci k egovernmentu.
Protože se jedná o právní úpravu přesahující rámec jediného resortu, rozhodli se autoři jít spíše cestou poslaneckého návrhu zákona, neboť se jedná spíše o deklaraci stávajících práv, než o tvorbu zcela nového rozsahu povinností.
Jak tedy vidíte, vše do sebe krásně zapadá. Doufejme jen, že se dobré dílo podaří a příslušná právní úprava se opravdu schválí.

Žádné komentáře:

Okomentovat